Mlýn – příběh téměř detektivní

Byla to zvláštní rodina. Dnes by se nad tím nikdo nepozastavil, ale tehdy…
„Tak toto jsou mé děti,“ chlubil se mlynář, „Marie, Anička a Bětka. A toto je moje nejmilejší, Fanynka.“
„A toto jsou moje děti: Ludmila a Zdenka,“ přidala mlynářka.
„A toto je náš nejmladší, Honzík,“ postrčil mlynář dopředu dítě společné lásky.
Oženil se podruhé, protože ovdověl. A děti potřebují matku. Nabízely se mu vyhlášené krasavice, i z Bystřice, dokonce i z Přerova, ale mlynář Jan se nakonec rozhodl pro vdovu Annu, která mu do manželství přinesla nejen dvě děvčata, ale především mateřský cit. Jeho děti jej moc potřebovaly. Velmi dobře poznaly pevnou otcovu ruku, ale chybělo jim pohlazení. A tak to udělal hlavně pro ně, aby nezvlčily. Continue reading „Mlýn – příběh téměř detektivní“

Záhradka sa najlepšie obrába v noci

Po vizite sa Helena posadila ku káve a preberali s kolegyňami, čo ich ešte čaká a čo ich neminie. Veľké Trojdnie už bolo za rohom a napriek robote, ktorú už mali za sebou, ostalo toho ešte dosť. Umyť okná, povysávať, doprať, napiecť medovníkov a pozháňať vajcia na hrudku, lebo domáce sliepky si vybrali na štrajkovanie najnevhodnejší čas. A hlavne nezabudnúť objednať kolačok.
„Ty kupuješ?“ prekvapila sa kolegyňa Marta. Continue reading „Záhradka sa najlepšie obrába v noci“

Návrat mŕtveho muža

Pamätám si to presne. Bolo prvého februára, pred domom zastal otvorený panský koč, do ktorého boli zapriahnuté dva kone. Na kozlíku sedel Ondriš a smial sa na nás. Pomohol mi nasadnúť, pomohol aj Michalovi, zababušil nás do kožušín, čo boli v koči naukladané, praskol bičom, popri kostole koč otočil a cez dedinu, popri Herškovi po ulici sme na hradskú trielili. Continue reading „Návrat mŕtveho muža“

Bicykel od Žida Rotha

Ďuro sa najviac tešil na sobotu, na krátku. Vstával ako obvykle za svitania, položil krajec chleba do kešene, pretrel si karpavé oči, pričesal strapaté vlasy a kým ešte ostatní spali, vydal sa na cestu do Bidoviec. Na hornom konci sa k nemu pridal kamarát Michal a tak im cesta poľom a lesom rýchlejšie ušla. Najradšej mal, keď bola jar, nepršalo a za chrbtom im vychádzalo slnko. Zobúdzalo všetku krídlatú háveď, chvíľami sa ani nepočuli, čo tak operence vrieskali, zavše sa k nim pridali a vyspevovali si do kroku. Riadne sa spotili, kým prišli do sýpky a len čo odložili batôžky a napili sa vody, hybaj robiť. Naplniť vrece zrnom, vyhodiť na plecia, odniesť k vozu, prevaliť na korbu, kde už čakali druhé ruky, aby vrece posunuli k radu ostatných. A zasa po ďalšie vrece. Od prachu mal Ďuro vyštípané oči, za krkom sa mu zavše nazbierali plevy a svrbeli ako sto čertov. Chlapi ho ale nenechali dlho trpieť a ukázali mu fígle, ktorými sa pred nepríjemnosťami ochráni. Continue reading „Bicykel od Žida Rotha“